Po revoluci nastal pro honiče ráj. Tak především začal hned v červnu 1990 vycházet magazín Leo.
Kupoval jsem jej od prvního čísla a skončil až začátkem roku 2003, kdy jsem se stěhoval do bytu ke své budoucí manželce a právem předpokládal, že by jí moje tehdy již velmi objemná sbírka mohla připadat divná.
Zpočátku byl časopis Leo takový poloamatérský, na málo kvalitním papíře a holky byly takové "z ulice", žádné modelky. Jak časopis nabýval na nákladu, postupně se zprofesionalizoval, papír se vylepšil, počet fotek i holek rostl.
Jenže ty modelky byly takové...pořád stejně dokonalé. Mně se více líbily ty holky z ulice. Podezříval jsem dokonce redakci, že ty nové dokonalé holky jsou pouze nafukovací.
Každopádně onanii nad časopisy Leo jsem opět vytunil do nevídaných výšin.
Použil jsem k tomu Excel, do kterého jsem každý měsíc dopisoval nové modelky, jejich vydařené fotky, a pořádal pak mezi nimi "turnaje". Díky Excelu nebylo nic jednoduššího než zadat "vyhoď mi 128 nejlepších fotek v poloze zezadu" a už to bylo. Pak jsem u nich honil tak, že se vždy utkaly mezi sebou dvě holky a ta lepší postoupila do dalšího kola. A tak dále až do finále, čímž bylo zajištěno, že na vyvrcholení připadne ta nejlepší.
Pak jsem pochopitelně musel zanést výsledky turnaje zase do tabulky, aby bylo pořadí stále aktualizováno.
Měl jsem vlastně takový žebříček ATP.
Začátkem tisíciletí jsem se naučil programovat a toho jsem mohl využít při výrobě speciálních honicích aplikací. A taky jsem toho využil!
Dnes mám ve svém počítači asi 10 takových aplikací, které většinou využívají fotek stažených z internetu a jsou na starém dobrém "turnajovém" principu.
Většinou samozřejmě v mé oblíbené "sexuálně-násilnické" branži, takže fotky jsou zaměřeny na dominy s rákoskami v rukou či s navlečeným připínákem.
Dominy jsou již v databázi a aktualizace žebříčku probíhá automaticky.
Pokrok nezastavíš.
No a poslední fáze onanie, která trvá dosud, je fáze internetí, o té se rozepíšu příště, protože ta souvisí kromě onanie i s mým exhibicionismem.
2024 ©