Server s tímto názvem jsem poprvé navštívil asi před 3 měsíci, zaregistroval se tam pod nickem Dominantní masochista a začal se trochu rozhlížet.
Zaplnil jsem si profil, po určitých peripetiích se mi dokonce podařilo nahrát tam i nějakou fotku, a zapojil se do hovoru v diskuzních fórech a v chatu. Dal jsem si asi tři inzeráty, ozvalo se několik uživatelek a vyměnili jsme si pár desítek vzkazů.
S jednou z nich jsem se dokonce 2x sešel, ale k "akci" zatím nedošlo.
Postupně jsem s úžasem a taky s troškou pobavení zjistil, že se jedná o zcela jiný svět, než byl můj dosavadní jednoduchý svět profesionálních domin (zde zvaných "profin") a jasně vymezených vztahů "já tobě peníze, ty mě výprask".
Dnešní příspěvek tedy nebude ani tak o výprascích, ale spíš o vztazích - snad mi to čtenáři tohoto blogu odpustí.
Tak především, jak už jsem několikrát na těchto stránkách psal, já mám BDSM v mozku posazené velmi neosobně.
Nechci mít se ženskou, která masakruje mou prdelku, žádný bližší vztah. Nechci ji uctívat jako bohyni a milovat ji, potřebuji od ní pouze pocit bolesti a jsem ochoten za tento zážitek bez dalších závazků zaplatit.
Mým ideálem je "vztah" paní versus otrok, nebo možná ještě míň, paní versus domácí mazlíček, který zlobil a musí být potrestán, aby příště nezlobil. Brutálně bez citu, bez ohledu na nějaké stopy nebo prosby.
Pokud se tento proces paní líbí, tím lépe, ovšem primární je neosobní potrestání.
Mám doma manželku, se kterou mám docela normální "vanilkový" vztah, se kterou řeším běžné věci běžného dne a která o těchto mých eskapádách nic neví. Ale možná že ví a mlčí, a v tom případě ji mám ještě o něco radši.
Například ukrýt pruhovaný a krvavý zadek z mé minulé navštěvy byl úkol takřka nadlidský a musel jsem obětovat dvoje zkrvavené slipy a vymačkat si na zadní tvář celou tubu Heparoidu, přičemž stopy ještě zcela nezmizely. Nechci ale manželku touto svou úchylkou zatěžovat a už vůbec ji nechci provozovat s ní. Protože ona je mou rovnocenou partnerkou.
Drtivá většina osazenstva serveru BDSM life (jak ostatně už název napovídá) má svůj vztah k BDSM posazen zcela jinak. Neoddělují pocit bolesti a ovládání od partnerství a mají potřebu s svým dominantem nebo subíkem navázat plnohodnotný vztah.
Neberu jim to, ale také chci aby mi oni nebrali ten můj přístup.
V prvních diskuzích na tomto serveru bylo jasné nepochopení z obou stran.
Já jsem se radostně zmínil o svých zkušenostech u "profin", ale setkal jsem s obecným despektem k jejich "umění výprasku". Prý většina z nich drží rákosku jako prase kost, neumí si zadnici řádně připravit, prohřát mnoha přípravnými ranami, a hned do ní mlátí jako hluchej do vrat.
Vůbec jsem zjistil, že místní si velmi považují svých údajných schopností s bicími nástroji a pěstují udělování výprasku jako umění. Trochu to připomíná ožralky v baru, kteří si ke svému vínu vymyslí "šlechtění", "bukety" a "ochutnávky", aby zamaskovali primární touhu ožrat si držku za kulturní nános nejrůznějších obskurních rituálů.
S tím souvisí i to, že někteří z nich nepovažují BDSM za způsob ukojení svých sexuální tužeb, ale přímo za styl života. Sex je pro ně definován pouze "zásunem" a BDSM je od něj pouze odvozeno...asi jako tanec, ten má taky silný sexuální naboj, jak mi bylo v jedné diskuzi řečeno.
Na to jsem namítl, že je přece třeba rozlišovat účel. Zatímco BDSM se celé točí kolem uskojování libida (byť netradičními prostředky), tanec má hlavně jiné funkce, například společenskou. Dávat rovnítko mezi tyto dvě činnosti je jako porovnávat pistoli s autem z hlediska zabíjení lidí.
Oběma lze samozřejmě někoho zabít, ale u pistole je zabíjení účelem, zatímco u auta vedlejším efektem, jde tedy o věci a děje zcela nesrovnatelné, zcela jiné kategorie.
Tento přístup mají paradoxně lidé z BDSM life s "profinami" shodný.
Ony také mají tendenci tvrdit o sobě, že nejsou žádné šlapky, ale jejich služby jsou něco víc.
Není to pravda. Profina je šlapka stejně jako jakákoliv dívčina z privátu, protože obě poskytují sexuální ukojení za úplatu.
A je úplně fuk, že jedna tak činí orálem bez kondomu a druhá rákoskou na holou.
Přístup k BDSM jako k něčemu vyššímu a promakanějšímu než je "obyčejný sex" je pro mne prostě licoměrný.
Další třecí plocha nastala, když jsem prohlásil, že nechápu, na co ti, kteří si říkají Dominanti (s velkým D), potřebují subíky.
Toho, kdo je v životě skutečně dominantní, nemůže přece podčinění někoho, kdo se podčinit CHCE, uspokojit. Skutečně dominantní člověk nachází uspokojení pouze v soupeření s jinými dominanty.
Jak by asi vypadal fotbalový zápas, kde by jedno mužstvo chtělo vyhrát a druhé prohrát? Přece jako popření samotného principu soupeření!
Možná, že pseudodominant má subíka na ukojení svého libida při jeho mlácení - pak ovšem není dominant, ale sadista (a nejspíš také člověk s nějakým minderwertigkeitkomplexem).
Já se naopak za dominantního považuji, ačkoliv si chodím pro nářez.
Ale v osobním a profesním životě jsem to většinou já, kdo táhne za provaz směrem, kam je třeba jít. A dokonce i u té dominy jsem JÁ pánem situace, i když ležím spoután na lavici. Protože stačí jedno moje slovo a "profina" přestane.
Naše schůzka probíhá podle MÝCH pravidel.
To nepíšu, abych se chlubil, ostatně profinu si může zaplatit každý. Ale nekupuju si jí, abych si na ní léčil komplex, ale získal libý pocit, který mám shodou okolností a své genetické výbavy, z vlastního výprasku.
Tolik tedy k přístupům "neosobní versus partnerský".
Snad se sem tenhle článek hodí a někoho zaujme.
V každém případě přeji všem čtenářům hezké vánoce a šťastný nový rok, případně veselou a šťastnou apokalypsu. Pokud k ní nedojde, ozvu se v roce 2013.